"Trvalo mi to déle než těm dvěma přede mnou, já ale musím pracovat, a tak mám na výstupy jen víkendy," řekl dnes ČTK Jelínek, pro kterého jsou výstupy na 1012 metrů vysokou horu jen doplňkovým sportem. Bývalý hokejista se v posledních letech věnuje hlavně orientačnímu běhu. Výstup na Ještěd mu trvá zhruba půl hodiny, a jak sám přiznává, nemá problémy ani v mlze, protože tam už zná za těch šest let každý kámen. I v dalších letech chce ve výstupech pokračovat. "Budu ale chodit mnohem méně, chce to nějakou změnu a kolem je spousta jiných hor," dodal.
Soutěž stovkařů obnovil v roce 2000 Jizersko-ještědský horský spolek (JJHS), který k soutěži vydal i závazné regule. Od té doby se do soutěže zapojilo několik desítek účastníků, z nichž již přibližně dvacet dosáhlo sta a více výstupů.
JJHS znovuobnovením soutěže navázal na tradici, která sahá až do konce 19. století. Od roku 1884 byl hlavním propagátorem hory Ještědu jako libereckého symbolu a krásného cíle pravidelných výletů Německý horský spolek pro Ještědské a Jizerské hory (DGV). Okolo staré Rohanské chaty, provozované v těch dobách oblíbenou hostinskou, přezdívanou "matka Krusche", se postupně vytvořila skupina turistů a horolezců, pro které byl Ještěd doslova vším. Ještědskou chatu považovali za druhý domov a vytrvale vystupovali na vrchol za každého počasí s jasným cílem: co nejdříve dosáhnout stovky započítaných návšťěv hory.
Vzorem pro tyto nadšené turisty byl Liberečan Adolf Trenkler, který každodenní chození na Ještěd provozoval jako odtučňovací kůru a v roce 1900 dosáhl úctyhodného čísla 2000 výstupů. Přestože zlí jazykové tvrdili, že pravidelné stoupání na vrchol je "nemocí", způsobenou "ještědským bacilem", který nakonec turisty přivede na psychiatrii do Kosmonos, počet milovníků hory stoupal.
Po dostavění velké ještědské chaty na začátku 20. století navázal na tuto tradici DGV a zorganizoval "Soutěž stovkařů" - každý závodník měl ve výčepu na Ještědu svůj půllitr se jménem a počtem dosažených stovek výstupů, stovkaři také získávali velice ceněné odznaky.
V meziválečném období se stalo "stovkaření" oblíbenou zábavou libereckých turistů, přední místa v závodě kupodivu brzy obsadily ženy: zní až neuvěřitelně, že během roku 1937 vystoupila na vrchol 709krát Lilly Flassaková. Roku 1922 dosáhl rekordu 12 výstupů za den liberecký horolezec Rudolf Kauschka s druhy. Absolutního rekordu 5000 výstupů dosáhla v roce 1937 Frieda Mandeliková, která získala stříbrný stovkařský odznak. Odznak z ryzího zlata za 10 000 výstupů však již nebyl udělen, neboť soutěž stovkařů zanikla v době 2. světové války.
